KaFe

Na hory se vydáváme i s mými studenty. Většinou jsou to jednodenní výlety do Jeseníků. Zvolíme si obtížnost a jedeme. A samozřejmě hovoříme jazykem, který je studován. Takový celodenní kurz je skvělou zkouškou, zda dovedete mluvit, vyjadřovat se a vyprávět o všem, co se namane. Z mými dvěma přáteli, Petrem a Petrem, jsme jezdívali do Západních Tater. Měli jsme takové nepsané pravidlo, že od hranic jen anglicky. Ať to nezní přísně, pokud to situace vyžadovala, češtinu jsme užívali. Ale to bylo opravdu zřídka. Kluci říkali, že je to super si takhle cely víkend zainglišovat. Pokud to není zřejmé z textu, jen doplním. Na tyto výlety jezdíme jako přátelé. Odměnou jsou zážitky.

Něco na nich je. Přitahují nás. Jsou místem, kde můžeme poznávat naše vnitřní hranice. Někdy i hranice našich sil. Umožňují nám vidět svět shora. Hory. Vlastně nevím proč je tak miluji a to je na tom to nejkrásnější. Mojí srdeční záležitostí jsou Jeseníky. Mé přátele často zlákám do těch málo navštěvovaných končin Černé Opavy či okolí Videlského sedla. Nezapomenutelné zážitky mám z Tater, Dolomitů, Pyrenejí. Považuji se za šťastlivce, neboť jsem mohl prošlapat Simienské pohoří v Etiopii, zkusit výstup na Damavand, obdivovat východ slunce na Pico de Bolivar nebo shlédnout do kráteru vulkánu Pichincha. Hory mě celý život učí, jak žít.